Archiv autora: admin

S pomocí doběhneš dál

Byl to můj poslední větší trénink před půlmaratonem. Ideálně se délka trati měla limitně blížit 21,0975 km. Hezky něco kolem deseti km proti proudu řeky a pak zpátky. Jenže na nějakém 7,5 km mi pomaličku začínala docházet voda. Zvážil jsem všechna rizika s vedrem a nedostatkem vody související a obrátil jsem to směrem domů, takže z toho bylo nějakých 15 km. Cestou jsem si nadával, že jsem si nevzal víc vody, nebo nějaké peníze za které bych si vodu mohl koupit. Když už jsem byl skoro doma, tak mě napadlo, že jsem klidně mohl běžet dál a kdyby mi voda došla, tak přece všude kolem žijí lidé a sklenici vody by mi asi každý dal a bičoval jsem se ještě víc, že jsem na to nepřišel, když jsem se rozhodoval jestli to otočit, nebo ne.

Pak jsem o tom začal přemýšlet dál, že to je přesně ta posedlost nezávislostí a zodpovědností každý sám za sebe. Jo, vzít si peníze nebo víc vody bylo možný, ale říct si o pomoc je jednoznačně nejlepší řešení, protože šetří sílu i kapitál běžce a navíc můžete dát tomu, kdo Vám vodu poskytne dobrý pocit, že pomohl někomu v nouzi.

Čím to je, že jsme si tak odvykli říkat o pomoc, když svět je plný lidí dychtících nám pomoci? Výchova k samostatnosti a k vlastní odpovědnosti je jistě důležitá a fajn, ale proč nás na školách víc neučili (teď už je to snad krapet lepší), že 1 a 1 nemusí být vždycky jenom 2, ale klidně i 3, 5, 128? Pamatuji si na všechny ty soutěže, když jsem byl školou povinný. Na ty hradby z penálů, aby náhodou někdo něco neopsal. Proč nás nikdo neučil spolupracovat, říkat si o pomoc? Jo, abychom pomáhali starým, to nám říkali, abychom se zastávali slabších, to nám vštěpovali. Ale přijímat pomoc mě nikdo nenaučil, požádat o ni.

A tak Vás tedy žádám o pomoc. Ne pro sebe, protože to je moc těžký a ještě se to musím naučit, ale pro Ligu lidských práv, kterou jsem mohl alespoň trochu poznat zevnitř. Vím, že dělají užitečnou práci a dělají ji s vnitřním zápalem. Vloni jsem při mém prvním půlmaratonu podporoval TyfloCentrum, kde jsem pracoval a když jsem přemýšlel koho podpořit letos, tak se mi ozval Dan a bylo jasný, že Liga je ta pravá volba. Podpořit je se mnou můžete zde: https://www.darujme.cz/new/promotion-detail?promotion=1200176. S Vaší pomocí to tuto sobotu doběhnu. Díky.

Dobré je největší nepřítel nejlepšího

  • Máte práci, která Vás celkem baví, je dobře zaplacená?
  • Možná máte i nějaké postavení a prestiž z toho plynoucí a není tedy z vnějšího pohledu potřeba nic měnit?
  • A přesto se čas od času zasníte, jaké by to bylo dělat něco trochu (nebo i úplně) jiného?
  • Něco, co by Vám opravdu dávalo smysl, kde byste plně využili svůj potenciál? Co by Vám vrátilo jiskru do oka, 100% nadšení pro věc… Na chvilku se zasněte, jaké by to bylo.
  • Co by bylo jinak?
  • Proč to, co by Vás lákalo neděláte a jenom o tom sníte?
  • Je to zodpovědnost?
  • Strach z nejistoty?
  • Strach jestli jste v tom Vašem „nejlepším“ fakt dost dobří na to, aby Vás to mohlo i živit?
  • A teď si představte, že by Vaše stávající práce nebyla tak dobře zaplacená, nebo jakž takž zajímavá. Šlo by se Vám za Vašim snem snadněji?

Možná ano. Proto je dobré největší nepřítel nejlepšího.

Je to fráze, která je děsná, ale pravdivá. Žijeme jenom jednou a život je krátký na to žít ho celý v nějakém kompromisu a v pouhém snění o ideálu. Představte si, že jste na smrtelné posteli (brrr, další odporná fráze, ale nutící k zamyšlení…) a že jste nikdy nezkusili tu cestu, která Vám připadala nejlepší.

Příklady táhnou

Chcete to? Pokud to jenom trochu jde, tak se vydejte na svou cestu tam, kde budete světu nejprospěšnější. Mám kolem sebe čím dál více lidí, kteří to udělali a je pro mě nesmírně inspirativní se s nimi bavit. Kolegyně z bývalé práce, která pracovala jako asistentka ředitele si postupně zkracovala úvazek a nyní už se živí jen tím, že s jinými sdílí svojí vášeň – malování. Učí je malovat a udělat si tak chvilku na sebe. Jedna známá zase opustila vedoucí pozici v korporátu a plní si dětský sen být herečkou. Z obou vyzařuje obrovská nakažlivá energie.

Ano, i já jsem se dal před časem na tuto cestu. Vyměnil jsem dobrou jistotu za nejlepší nejistotu a nebýt vnějších okolností, tak jsem doposud a možná až do důchodu zabředlý v té dobré jistotě. Mé nejlepší je pomáhat lidem a organizacím vidět v jejich životech právě tyto nejlepší cesty a prozkoumávat, jestli by přece jenom nebylo možné se po nich vydat, co v tom brání a co naopak hraje dobře do karet. Vím, někdy není snadné se na tu nejlepší cestu dát, a někdy v tom brání i objektivní důvody (hypotéka, živení rodiny, zdravotní stav…), ale proč to aspoň nezkusit a aspoň po malých kousíčcích se k tomu nejlepšímu neposouvat?

A nebo se prostě definitivně smířit s tím dobrým a snažit se z toho udělat právě to Vaše nejlepší… Nešlo by to náhodou? Snění o něčem, co se nerealizuje totiž bere děsné energie a stejně tak bere energii to, když člověk pořád hledá objektivní důvody, proč s tou nejlepší cestou začít až zítra. Vždyť je tolik povinností, které mají termín a tudíž přednost před tím začít dělat v životě to, co opravdu chci.

Proč to nezkusit?

Pokud se vydáte na cestu za nejlepším, připravte se na to, že Vám okolí možná nebude moc tleskat. Možná Vás bude od Vaší cesty i odrazovat, protože přece máte svoje jisté a byli byste blázni jít do takové nejistoty. To, spolu s vnitřní nejistotou, dokáže člověka pěkně znejistit a někdy i paralyzovat. V takovém okamžiku je dobré si uvědomit, že pro pouť do země zaslíbené, strdím a mlékem oplývající, je nyní ta nejlepší doba. Je nízká nezaměstnanost, takže když to zkusíte radikálně, uděláte za svojí dobrou prací tlustou čáru a vrhnete se po hlavě do nejistoty nejlepšího a ono to pak třeba nevyjde, tak možnost najít si stejně dobrou, nebo lepší práci, jakou děláte teď je veliká. Pomalu ale jistě se taky zvyšuje počet zajímavých částečných úvazků, takže pokud by rozjezd Vašeho nejlepšího byl pomalejší a bylo třeba mít peníze i odjinud, tak tomu okolní podmínky také přejí.

Na co ještě čekáte?

Petr Zavadil